Fragmenty - ISLÁM JE STÁTNÍ IDEOLOGIE PROROKA MOHAMEDA
J. Em. DOMINIK KARDINÁL DUKA, OP, arcibiskup pražský a primas český

J. Em. DOMINIK KARDINÁL DUKA, OP, arcibiskup pražský a primas český

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
12. 10. 2021 16:36
S postavou prezidenta Václava Klause mám spojená léta obnovování vztahu církve a státu v duchu partnerství a vzájemného respektu. Poprvé jsme se setkali v roce 1990, v rámci prvních vyjednávání o pozici církve ve svobodném státu. Nemluvil bych tu pravdu, kdybych na tento čas vzpomínal s nostalgií. Církev potřebovala do začátku navrátit komunisty zabavené budovy, aby mohla ve svobodné společnosti fungovat, a ministr financí Klaus musel vystupovat jako strážce státní kasy. Troufám si říci, že se tento přístup změnil při pouti k 600. výročí umučení sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1993), který je mimo jiné i rodným regionem rodiny Václava Klause. Jeho tehdejší účast jsem vnímal jako snahu o navázání spolupráce. Vidím pak jako symbolické, že jsme se letos opět setkali při oslavách 300. výročí beatifikace sv. Jana Nepomuckého. Opět v Nepomuku. To už jsme spolu hovořili s odstupem tří dekád, oba jako takoví trilobiti, jedni z posledních zástupců odcházející generace, která utvářela devadesátá léta.
24. 6. 2021 16:47
S postavou prezidenta Václava Klause mám spojená léta obnovování vztahu církve a státu v duchu partnerství a vzájemného respektu. Poprvé jsme se setkali v roce 1990, v rámci prvních vyjednávání o pozici církve ve svobodném státu. Nemluvil bych tu pravdu, kdybych na tento čas vzpomínal s nostalgií. Církev potřebovala do začátku navrátit komunisty zabavené budovy, aby mohla ve svobodné společnosti fungovat, a ministr financí musel vystupovat jako strážce státní kasy. Troufám si říci, že se tento přístup změnil při pouti k 600. výročí umučení sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1993), který je mimo jiné i rodným regionem rodiny Václava Klause. Jeho tehdejší účast jsem vnímal jako snahu o navázání spolupráce. Vidím pak jako symbolické, že jsme se letos opět setkali při oslavách 300. výročí beatifikace sv. Jana Nepomuckého. Opět v Nepomuku. To už jsme spolu hovořili s odstupem tří dekád, oba jako takoví trilobiti, jedni z posledních zástupců odcházející generace, která utvářela devadesátá léta.
22. 5. 2021 8:47
Dne 14. dubna 2021 jsem byl požádán redaktorkou Svobodovou z  časopisu Respekt o vyjádření, "jak se konkrétně stane, že se člověk dostane až k povědomosti kardinála", přičemž měla na mysli mé seznámení s paní Hanou Lipovskou. Má odpověď se dodnes nedočkala publikace. V tuto chvíli, kdy slečna Lipovská čelí dalšímu kolu nevybíravých útoků, však cítím za svou povinnost ji zveřejnit, podobně jako už poněkolikáté zopakovat, že si za nominací dr. Lipovské do Rady ČT pevně stojím, stejně jako za svým názorem na otázku jejich odborných a morálních kvalit.
4. 2. 2021 13:39

Jsou chvíle, kdy si připadám, jako bych prožíval nějaké déjà vu. Přijde mi to jako nedávno, ale jsou tomu už více než čtyři roky, co byl ve francouzském Saint-Étienne-du-Rouvray zákeřně zavražděn kněz Jacques Hamel. Při sloužení liturgie. V souvislostí s tehdejší sérií dalších islamistických útoků jsme slyšeli mnohá vzletná slova předních evropských politiků, že je potřeba se semknout, nenechat se zastrašit, být silnými. Triumfálně se pochodovalo ulicemi, snad na znamení odvahy a odhodlání. K čemu ale?
Tehdy jsem na tomto místě napsal: „ Chci právě v této chvíli vyzvat všechny lidi dobré vůle, aby se spíše modlili za oběti teroru a méně hledali omluvy a výmluvy pro teroristy. Rád bych, abychom neskandalizovali ty, kdo v dobré víře hovoří o obavách z budoucího vývoje či o příčinách toho, co Evropu potkává. Mohlo by se snadno stát, že zatímco se budeme přetahovat na svém dvorku, za jeho ohradou se budou dít věci tak závažné, že na ně nakonec ani nestačíme zareagovat. Máme totiž za povinnost chránit své bratry a sestry, své země i svou víru.

11. 8. 2020 12:13

V návaznosti na debatu mezi děkanem Filozofické fakulty Michalem Pullmannem a předsedou správní rady Nadačního fondu obětem holocaustu Michalem Klímou ohledně povahy minulého totalitního režimu považuji za svou povinnost coby příslušník nejmladší vrstvy tří generací deptaných, vězněných a společensky ustrkovaných, opakovaně na svou zkušenost (a zkušenost řady dalších) se zločinnou povahou komunistického režimu upozornit a zároveň vyjádřit postojům Michala Klímy svou podporu. Vyjadřuji ho v následujícím dopise:

14. 4. 2020 12:13

Jsem toho názoru, že není účelné vést rozsáhlé debaty o 17. listopadu ve smyslu toho, komu patřil, kdo měl větší zásluhy, kdo menší a kdo komu připravil jakou řeč, která pak rezonovala národem. Samotné události vnímám jako důsledek složitých geopolitických změn, které měly své protagonisty R. Regana, M. Thatcherovou, H. Kohla, ale také L. Wałęsu, nebo našeho Václava Havla. Není také možné nevidět roli polského papeže Wojtyly, sv. Jana Pavla II. Jeho rozhovor po uzdravení z atentátu s Ronaldem Reganem, což byla pětihodinová audience, má v historii své místo, podobně jako rozhovor s M. Gorbačovem při ženevské schůzce. Události vyvrcholily v pád sovětského impéria, ale také jako součin drobných aktivit či nezájmu většinové společnosti v tehdejší socialistické republice. Rád bych ve svém příspěvku upozornil na roli katolické církve a křesťanského disentu, který se velkou měrou zapojoval do samizdatových prací, vytvářel informační činnost, vzdělávání aktivním vyjadřování odporu vůči totalitní moci. Mám na mysli šíři aktivit, korunované slovy kardinála Tomáška, symbolicky vyřčených 25. listopadu 1989 při děkovné bohoslužbě za kanonizaci sv. Anežky České, tedy že církev je na straně národa.

29. 3. 2020 7:14

I když církev ustanovil Ježíš Kristus, dle naší víry dokonalý Člověk i Bůh, je církev výtvorem lidským, kterému se nevyhýbají patálie, tak charakteristické pro světskou moc - spory o vládu nevyjímaje. V historii tak známe několik případů, kdy byl zvolen vzdoropapež, o němž byli jeho stoupenci přesvědčeni, že bude církev řídit lépe. Asi nejkřiklavější moment je pak období tzv. papežského schizmatu na přelomu 14. a 15. století, který svou obratnou politikou pomohli vyřešit (dnes nespravedlivě umenšovaní) čeští králové - Václav IV. a jeho bratr Zikmund. Nutno také dodat, že jednou z obětí řešení církevního schizmatu se stal i český Mistr Jan Hus, nicméně to už je jiný příběh, o kterém je možno napsat několik monografií, nikoliv však blog. Dnes bych se tu ale chtěl zastavit nad vývojem současného papežství a jeho reflexí ve společnosti

16. 3. 2020 10:02

Po celou dobu od listopadu 1989 se setkáváme s pozitivními i negativními reakcemi, které doprovázejí ty, kterým jsou udělována státní vyznamenání. Nejvyšším státním vyznamenáním v naší zemi je Řád Bílého lva. Ne, nebudu se vracet k těmto událostem, ale přesto seznam těchto vyznamenaných vypovídá také o politice našeho státu, o prioritách hlavy našeho státu. Nejenom současné, ale musíme se vracet i do začátku vzniku moderního Československa, čili musíme začít s TGM.

Právě přítomno: 1005 hostů a žádný člen

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %